Hudební život(opis)

Můj zájem o hudbu jsem patrně podědil po dědečkovi přes maminku. Celá naše rodina je docela muzikální, výjimkou je sestra, která sice vychodila celou lidušku, ale teď toho moc nenahraje. Já jsem tedy od mala inklinoval k piánu. Do lidušky mě nejdřív nechtěli přijmout, že jako neumím zpívat. Maminka je ale přesvědčila, že mě musej vzít. Nechci se vytahovat, ale po prvním roce jsem patřil k nejlepším žákům. Měl jsem skvělého učitele, pana Františka Jirku. Maminka sice nebyla spokojena se způsobem jeho výuky, ale já ano a hraní mě bavilo. Pak ale tento učitel odešel z naší lidušky a nikdo jiný mi nějak nevyhovoval. Proto jsem tedy po čtyřech letech skončil. Pak jsem se okolo muziky jen tak ochomejtal, hrál jsem si sám pro sebe. Po sametopřevratu jsme vyrazili do tehdejšího západního Berlína. Tam jsem v jednom obchoďáku uviděl jedny klapičky a byl jsem ztracen. Podařilo se mi přesvědčit rodiče, že to nutně potřebuju, že na světě není nic důležitějšího. Byla to YAMAHA SHS200, taková samohrajka, co se dala pověsit na pás a měla příšernej FM zvuk, ale já byl v sedmém nebi.

Od tohoto okamžiku se to rozjelo. S kamarády jsme založili takovou kapelku, the BFU (jako že kluci z Úpice). Její obsazení vypadalo asi takhle: 3x klávesy, kytara, později i zpěvačka. Dokonce jsme hráli asi na 4 zábavách. Postupně ale odpadávali lidi, takže jsem nakonec zbyl téměř sám. Za maturitu jsem dostal YAMAHA PSS590. To už bylo lepší kafe, AWM syntéza, sequencer. Pak jsem šel na vojnu a s kapelou byl konec. Ale muziku jsem neopustil, s jedním spolubojovníkem-kytaristou jsme si zařídili zkušebnu a hráli si. Na vojně jsem svoji dosavadní výbavu výhodně prodal a pořídil si ATARI ST a YAMAHA PSR 500. Zpočátku jsem byl nadšen, ale postupem času jsem přišel na to, že je to příšernej krám, hlavně MIDI implementace, zvuk taky nic moc. A život šel dál.

Podařilo se mi pracovně vyjet do Berlína, kde jsem téměř trpěl hladem, aby mi zbylo co nejvíc z diet. Za ty jsem si pořídil první kvalitní nástroj ROLAND JV35. Jen co jsem ho zakoupil, už mě kontaktovala nově vznikající zábavová kapela a já kejvnul. Byla to kapela TAURUS, se kterou jsem vydržel asi 3 roky. Výjezd do Berlína (a diety v DM) se naskytl ještě jednou, zakoupil jsem YAMAHA W7.

Po osobních neshodách v Taurusu jsem odešel (se mnou taky basa, bicí a jedna kytara) a založili jsme si svoji formaci KAMNAFUTRA. Tento projekt však po půl roce nenápadně zanikl. Po menší pauze mě oslovila jedna sestava, že by chtěli klapičky, tak jsem do toho šel. Jméno snad nikdy ani nebylo, pracovně to byl BIOGRAV SVATONOVIC, protože se zkoušelo v nepoužívaném kině ve Velkých Svatoňovicích. Sice se jednalo o nejlepší napelu na světě, jaxme o sobě skromě prohlašovali, nějak se nedařilo postupovat dál. Přišel další přestup.

Několik bývalých spoluhráčů z Taurusu mě nalákalo do nově vznikajícího seskupení okolo Serže Kuryanova, který se odvážil pomyslet na Joe Satriani Revival. Ale nezůstalo jen u pomyšlení, ale po usilovné práci došlo k zahájení vystupování. Více se najde na tady na oficiálních stránkách

Projekt the BFU (teď už to má jinej význam :-) přešel do stádia čekání na možná někdy budoucí pokračování. Nějaký věci jsou zachycený na pásku, dnes už teda digitálním a jsou nabídnuty vystavený k možnému stažení a poslechnutí.

No a to je asi tak všechno co jsem chtěl napsati o vztahu já a hudba

	Taurus v Úpici na Dlouhých Záhonech.	54 kB
	Snídaně ve biografu	47 kB
	Sestava kapely Biograv Svatonovic, která místo toho aby postavila hudbu na hlavu, postavila se na hlavu sama (což mělo mít původně stejný efekt :-)	50 kB
	Joe Satriani Revival v Kutné Hoře	39 kB